Dnes dopoledne u nás v kanceláři probíhal rozhovor Michala Dvořáka (noviny 5+2) s Jirkou Svobodou, autorem knihy Tajemství Českého středohoří.
Fotila Iveta Lhotská.
Bylo to moc příjmné a oba novináři byli nadšeni.
Těšíme se na článek v MF Dnes a v 5+2.
V časopise EnterUL 12/2014 vyšel článek o naší knize Tajemství Českého středohoří.
Časopis EnterUL = přehled o kulturním dění v Ústí nad Labem.
Je k odebraní ZDARMA, například v Muzeum města Ústí nad Labem.
Stáhnout si jej můžete zde.
Je to mimořádné a pozoruhodné místo na Litoměřicku na severu Čech. Geolog jásá, přírodovědec obdivuje, historik žasne a prostý turista stane okouzlen v místech, kde se otevírá Brána do Čech – Porta Bohemica. Jde o kaňonovité údolí Labe, kterým řeka vstupuje do Českého středohoří.
První kouzlo začíná už za obcí Libochovany, na úbočí kopce. Najdete tu vedle sebe dobou svého vzniku velmi nesourodé horniny. Jak se řeka postupně prokousávala terénem, splavovala mladší horniny a odkrývala horniny mnohem starší. Geologové tomu říkají erozní okno.
Druhé a velmi tajemné kouzlo vás čeká o pár set metrů dál. Mohutný, dodnes zřetelný dvojitý val. Porostem sice splývá s okolním lesem, ale nálezy keramiky napovídají, že jde o lidské dílo, staré přibližně tři tisíce let. Systém je zhruba 60 metrů široký, táhne se v délce 550 metrů a obklopuje náhorní plošinu o rozloze 20 hektarů.
Místo umožňovalo nejen výborný rozhled po krajině, ale i zemědělskou produkci. A tak není divu, že právě sem kladou někteří historici hradisko Kamburg – Canburg. V našich kronikách o něm sice není zmínka, zato jedna z kronik franských popisuje: „… kterak se na místě ohrazeném kmen Čechů po 40 dnů bránil a ubránil obrovské franské přesile“.
Třetím kouzlem je vyhlídka z Tříkřížového vrchu
Už od počátku křesťanství si lidé chtěli víru připomínat i v krajině a na významných místech proto vztyčovali kříže. Na tomto vrchu, řečeném Kalvárie, jsou hned tři. Poprvé je o nich zmínka v polovině 16. století a dodnes je tu živá pověst o třech pannách, které se zamilovaly do rytíře z nedalekého Kamýku. A protože jedna druhou nechtěla zradit, společně skočily z tohoto vrchu do řeky. Tragédie hodná antických autorů.
Letní bouře jeden z dřevěných křížů zničila, a tak lidé z okolí spojili síly a od roku 2009 stojí na vrchu tři nové kříže, navíc s určitou turistickou raritou: pamětní deskou, která nese jména obcí Libochovany a Velké Žeronseky. Obec toho jména byste na mapě marně hledali – jsou to ve skutečnosti Velké Žernoseky s proslulými a starobylými vinicemi. Vínu se na zdejších stráních daří i kvůli dvojitému slunečnímu svitu – září na něj totiž jak slunce z oblohy, tak v odrazu z hladiny řeky Labe.
Porta Bohemica nabízí nejkrásnější pohled na České Středohoří
Brána do Čech je mimořádně nádherný úsek labského kaňonu, který nabízí návštěvníkovi pohled na řeku i nekrásnější partie Českého Středohoří, od Radobýlu přes dvouvěžatou siluetu hradu Házmburka a oblý Říp v pozadí až k Lovoši a Milešovce.
Na turistických mapách si můžete vybrat různé trasy, ale ať už zvolíte tu s ostřejším stoupáním nebo tu s milosrdnějším pozvolnějším výstupem, vždycky vám bude odměnou jeden z nejkrásnějších výhledů, tvrdí velký znalec a milovník Českého Středohoří, autor knihy Tajemství Českého Středohoří Jiří Svoboda.
Celý příspěvek si můžete poslechnout zde.
Rozhovor moderuje Stanislava Brádlová.
Celý článek najdete zde.
Poslechněte si autora publikace Tajemství Českého středohoří Jiřího Svobodu v úterý 25. 11. 2014 po 13 hodině na rádiu ČRo Sever (88,8 MHz) v pořadu Česko, země neznámá.
Půjde o záznam rozhovoru, který se odehrál přímo na Kalvárii nad Portou Bohemicou.
Rozhovor moderuje Stanislava Brádlová.
Tento týden (od 24. 11. 2014) jsme již naplno začali rozesílat a předávat knihy jednotlivcům, kteří si knihu předobjednali.
Minulý týden jsme již úspěšně vyexpedovali 985 knih firmám a institucím a také několika nedočkavým jednotlivcům 🙂
Máme pozitivní ohlasy!
Děkujeme.
Láska Jiřího Svobody ke kamenům začala už v poměrně útlém dětském věku, v kapse u tepláků míval nasbírané právě tyhle poklady – tak trochu k nelibosti maminky, která ty tepláčky dávala do pračky.
Tenkrát ani jeden z nich netušil, že z toho nakonec bude láska na celý život a že skoro celá ta láska bude patřit krajině Českého středohoří.
Sběratel systematik nebo poeta?
Od obojího trochu, v základní sbírce má Jiří Svoboda samozřejmě popsané nálezy včetně místa a data sběru, ale řada kamenů ještě čeká po krabicích na zpracování. A část kamenů dostává zase jinou roli – stávají se jakousi kamennou bonsají, obrázkem z krajiny. Jde o starobylé japonské umění suiseki, kdy sběratel pro kámen, který evokuje krajinu nebo je jinak pozoruhodný, vyřeže i dřevěnou misku na míru.
Rarity
Erbovním kamenem Českého středohoří je granát, kámen barvy holubičí krve a jedinečný na světě. Temně rudé zbarvení a lesk ho zařadily mezi vyhledávané šperkařské kameny. Vyskytuje se v drobných velikostech, už kámen o průměru 5 mm je unikátem, ale Jiřímu mineralogický osud dopřál nalézt dva skutečně raritní exempláře ve velikosti kolem 7 mm.
Dalším unikátem je masiv Mariánské skály v Ústí nad Labem – dodnes tu funguje lom, kam se ale na povolení vypravují sběratelé kamenů z celé Evropy, protože se tu vyskytuje i zcela specifický nerost – marienbergit.
České středohoří poskytuje poměrně širokou paletu i v oboru zkamenělin, dají se tu najít zajímavé kousky: otisky listů a plodů, otisky těl živočichů, dokonce i žraločí zuby. A jak se v knize Tajemství Českého středohoří můžete dopátrat, dokonce odtud pochází otisk sladkovodního ráčka, který nese jméno podle zdejšího naleziště Bechlejovic – Bechleja inopinata.
A tak až zavítáte do Českého středohoří – kochejte se do sytosti skvostnými výhledy do krajiny, ale občas taky skloňte oči dolů, pod nohy – i tam na vás čekají poklady.
Celý příspěvek si můžete poslechnout zde.
Rozhovor moderuje Stanislava Brádlová.
Celý článek najdete zde.
Od paní Bernatíkové z Graspo CZ, a.s. máme informaci,
že výroba knih se blíží opravdu do finále.
Jsou hotové knižní desky a šije se knižní blok.
Závěrečné operace se budou dělat ve čtvrtek (13. 11. 2014) dopoledne.
V pátek pak budou knihy přepravovány k nám.
Těšíme se!
Jak jste na tom vy? 🙂
Na Ústecku u Brné se nachází místo, které pravděpodobně inspirovalo slavného spisovatel Karla Maye při popisu míst v jeho dobrodružných knihách. Jmenuje se Průčelská rokle. Protéká jí asi tři kilometry dlouhý Průčelský potok, který překonává výškový rozdíl 480 metrů a vytváří romantické vodopády. Tvarování terénu vysvětlují geologové tím, že Labe se svou silou do řečiště značně rychleji zakusuje a vzniká tak hlubší údolí, než dokáží vytvořit slabé boční přítoky.
Kromě toho se větší část vodopádu skrývá tak trochu „za rohem“ – skalnatý terén je tu jaksi zahnutý a pohlédnout na horní část vodopádu je náročné, až nebezpečné. Uvidíte tak zhruba jen třetinu jeho výšky, tedy přibližně šest metrů.
A do třetice – pokud není zrovna dost vody, je z Průčelského vodopádu jen malinký čůrek, který v podstatě pouze rozbahňuje cestu naučné stezky a potichounku žbluňká mezi kameny. Ovšem ve chvíli, kdy pořádně zaprší, rozjede se plnou silou, láme stromy a stěhuje i velké kameny.
To věděli i naši předci, a proto postavili Průčelskému potoku do cesty už v 19. století několik mohutných retenčních zdí, které prudký tok vody zadrží a zmírní následky v dolní části, kde už jsou lidská obydlí. Dnes jsou ovšem retenční nádrže částečně zanesené.
Dramatická romantika nebo romantická dramatika?
Pokud budete pokračovat dál po naučné stezce, dostanete se od výchozího bodu v Brné kolem Průčelského vodopádu přes Vysoký Ostrý až k hradu Střekovu. A cestou vás čeká ještě jeden vodopád – Výří.
Ten je nejvyšším vodopádem Českého středohoří a podle autora knihy Tajemství Českého středohoří Jiřího Svobody patrně druhým nejvyšším vodopádem v celé České republice. Měří zhruba 45 až 48 metrů, ale jeho horní část je stejně jako u vodopádu Průčelského takřka nepřístupná a špatně viditelná.
Lepší pozorovací podmínky jsou v době, když opadá listí ze stromů a je trochu víc vody. A zcela mimořádný pohled se vám naskytne v zimě, když voda postupně namrzá a je navíc barevně tónovaná rozpuštěnými minerály.
Cestou pak můžete obdivovat také kamenné moře. A bude-li pod mrakem, můžete zahlédnout i zajímavého obyvatele Průčelské rokle – mloka skvrnitého.
Obojího – tedy romantiky i dramatičnosti – nadělila příroda tomuto zákoutí Českého středohoří měrou vrchovatou, a tak není divu, že Průčelská rokle učarovala i spisovateli Karlu Mayovi, který v nedalekém penzionu Srdíčko v Brné kdysi pobýval. Jen si vzpomeňte třeba na Poklad na Stříbrném jezeře, kde vodopády hrály důležitou roli. Pravda, ve filmu nakonec figurovala soustava Plitvických jezer, ale je vysoce pravděpodobné, že prvotní inspiraci k popisu krajiny čerpal Karel May – o němž se ví, že Ameriku navštívil až roku 1908 – právě v romantickém prostředí Českého středohoří.
Celý příspěvek si můžete poslechnout zde.
Rozhovor moderuje Stanislava Brádlová.
Celý článek najdete zde.
Právě se nacházíme kde?
Právě se nacházíme v tiskárně! 🙂
V tiskárně GRASPO CZ, A.S. ve Zlíně.
Slovy mého kolegy a bratra Martina, jsem si udělal „výlet“ do Zlína a přijel jsem pozorovat ten úžasný proces vzniku naší nové knihy.
Dnes (30. 10. 2014) se kniha již skutečně tiskne.
Je to skvělý pocit sledovat tiskový stroj, ze kterého vyjíždí, respektive padá jeden tiskový arch za druhým. Není to ledajaký arch, je to přece naše=vaše kniha o Českém středohoří!
Při procházce halou tiskárny, jsem si všiml na stěnách chodby plakátu s vyobrazením obrázku knihy „Past na rovníku“ od pánů Hanzelky & Zikmunda.
„To se tisklo u Vás?“, ptám se milé paní Bernatíkové, obchodní konzultantky, která se tu o mně a o náš projekt skvěle stará. „No jistě! Kde jinde, než u nás ve Zlíně.“ dostává se mi odpovědi. Došlo mi to až teď. Pan Zikmund je přece ze Zlína. 🙂 Líbí se mi ten nádech vlastenectví.
Přátelé, nemám tedy již naprosto žádné obavy. Tisk vypadá opravdu skvěle – krásné barvy a vyšší ostrost a jemnost detailů díky zvýšenému tiskovému rastru.
Mám prostě radost 🙂
Nemohu se již dočkat, až bude celá kniha zkompletována a dodána k nám do Ústí.
Také se těšíte? 🙂
