pohled z 837 metrů moře bílé cukrové vaty (tak tedy dobře: s trochou modrého potravinářského barviva) a z něho přísahají čedičové a znělcové prsty Ostrého Hazmburku Vršetína Oltáříku Lipské hory na svoji kamennou čest pohledu z Milešovky louky českého středohoří to podzim se řízl o ostřici v lukách teď krvácí odměřuje karmínové stopy listům kakostů a pryšců jak slídící pes jde mu jinovatka […]
kopcovitá (zá)hada(nka) skalní step až do nebe (předstupněm je kříž) pro radu ohledně býlí si vyšla kamejka voskovka a pipla (ta cestou sváděla otakárka až zlíbal její nejtmavější kvítka s máchovskou náruživostí) na rané mé ruce laskaly stříbrné vousy kavylu mé oči klouzaly bezstromovými stráněmi mé srdce na chvíli ulétlo s takovou svobodou Táňa Kindl Nováková […]
návrat z žernoseckého vinobraní noc má perutě barvy vína pláče harlekýn tančí kolombína hazmburk osamělý rytíř urostlý silný s ošlehanou tváří jeho slovo síla hromobití řepkové pole klečí mu u nohou když před tím rozehnalo vlčí zástupy máků Táňa Kindl Nováková ústecká básnířka
Jak jinak se vyznat ze své náklonnosti a obdivu ke krajině tajemné, jedinečné a nádherné, kterou je České středohoří? Nemohu jinak než básní… má duše nemá předplacené nebe ani podplacené peklo má větrná křídla průhlednou tvář neslyšitelná slova pro všechny krásy světa co přebývají v tomto místě české středohoří surrealistická krajina ve sklepích dílny alchymistů školačka Milešovka […]
